Výsledková listina

Prvně je třeba zmínit, že soutěž v jakémkoliv uměleckém odvětví nemůže být zcela objektivní, neboť umělecké disciplíny ani zcela objektivně hodnotit nelze. Proto je dobré se především psychicky pozitivně naladit a celou soutěž brát jako přátelské setkání kantorů, kde je možné nasbírat nové zkušenosti, poznat nové tváře, sehnat zajímavý repertoár a celkově se obeznámit se směřováním našeho mladého oboru, jímž elektronické klávesy zajisté jsou. Jet na soutěž, abych ostatním ukázal, jak moji žáci získají nejvíce bodů, je zcela mylné. V případě neuspokojení očekávaných výsledků pak dochází akorát k rozmrzelosti a zanevřením na porotce a často i na soutěže obecně.

Pro vystupující by soutěž měla být sváteční událostí, na níž se těší, aby mohli ukázat, co pěkného se svými učiteli/učitelkami naučili. Důležité proto je, aby byli technicky i mentálně nad skladbou, tj. aby se jim hrálo dobře a neměli již týdny před soutěží strach, že se jim program nepovede, protože jej stále nemohou na jistotu zahrát. Důležité rovněž je, aby necítili žádný tlak ze strany rodičů a ani ze strany učitele, neboť pak nemusí chtít hrát pro radost, ale jen proto, aby splnili očekávání rodičů a vyučujících. V celkově přátelské atmosféře je pak daleko lehčí unést i pocit neúspěchu z nevydařeného vystoupení. A nakonec, když se žáci na soutěž těší a ví, že jsou dobře připravení, svůj program obvykle předvedou, jak nejlépe umí.

Při výběru soutěžního repertoáru samozřejmě pedagog zohledňuje přednosti svého žáka, které však musí vhodně vybalancovat s požadavky pravidel. A jelikož se jedná o soutěž na nástroj, jenž nabízí nepřeberné možnosti uplatnění a práce s ním, byla pravidla soutěže nastavena tak, aby existovaly napříč výkony určité společné rysy (způsob hry, typy skladeb apod.), jenž lze pak hodnotit.

Každý pedagog musí mít neustále na paměti, že elektronické klávesy jsou plnohodnotný nástroj a nikoliv náhražka nástrojů klasických. Proto vybírá program tak, aby se ukázaly jeho přednosti a nikoliv jeho nedostatky. Příliš se nedoporučuje hrát např. klavírní skladby z období klasicismu popř. romantismu neboť posluchač a především pak porota má skladby tzv. napouslouchané v provedení na klasický nástroj a vnímá dynamické a výrazové nedostatky provedení na EKN. Poukazujeme tak na nedostatky EKN a nikoliv na přednosti. Chceme-li hrát klavírní skladby, je lepší vybírat např. z jazzové nebo populární literatury, která se běžně prezentuje i na e-piano. Vždy je třeba ale pamatovat, že v případě zvoleného klavírního rejstříku musí být zapnutá dynamika kláves (TOUCH). V opačném případě soutěžící ztrácí cenné body. Také si musíme uvědomit, že ve skladbě odehrané na jeden zvukový rejstřík neukazujeme možnosti EKN, ale pouze technickou a výrazovou vyspělost žáka (Což ale neznamená, že by tím žák v hodnocení nutně ztrácel. Vynikajícím provedením tím naopak může také hodně získat.). Zvolíme-li již do repertoáru takovou skladbu, měly bychom v ostatních skladbách o to více využívat možnosti elektronického nástroje. Při nápodobě jakéhokoliv klasického nástroje tedy platí, že se na jednu stranu snažíme docílit co nejvěrnějšího provedení (např.: dodržování frází kvůli nádechům u dechových nástrojů, dynamické vedení hlasů, dodržování odpovídajícího rozsahu, logické vedení hlasu apod.) a na druhou stranu si uvědomujeme jistá omezení plynoucí z podstaty elektronického nástroje. Proto když již imitujeme klasický nástroj, není od věci v jedné skladbě vystřídat více zvukových rejstříků a tím opět poukázat na vymoženosti EKN. Celé této problematice se ale můžeme vyhnout tím, že program postavíme na skladbách určených přímo pro EKN (např. skladby Jeana Michela Jarreho, Vangelise apod.). Nic nebrání ani vlastní tvorbě.

Naštěstí již existují i soudobé a jednoduše dostupné skladby, které vznikly přímo pro elektronické klávesy, takže je možnost vybírat přímo z nich (Např.: Radek Lička: Veselé etudy). Výběrem skladby konkrétně z této sbírky splníme požadavek na skladbu, v níž není nijak organizován čas, zvukově využívá moderních umělých zvuků typických pro EKN, a zároveň budeme pracovat s kolečkem na ohýbání tónů (PITCH BEND), čímž ukážeme, že umíme pracovat s nástrojem v reálném čase. Pro skladbu, kde není organizován čas, lze též dobře využít bohatou varhanní literaturu, na níž můžeme vhodně pracovat se zvukovými možnostmi nástroje.

V repertoáru samozřejmě nesmí chybět skladba, která dokazuje to, co dělá klávesy klávesami, a sice taková, v níž je automatická doprovodná složka (zapnutý ACMP – accompaniment) řízena v reálném čase zadávanými akordy. Pedagog má možnost pro takovou skladbu sáhnout např. do zpěvníku, kde je melodická linka doplněna akordickými značkami nebo si vybere (často lepší volba) skladbu napsanou přímo pro klávesy. Nejjednodušší je hledat přímo v učebnicích pro EKN. Samozřejmě nic nebrání tomu, aby si člověk jakoukoliv melodii (určenou původně pro jiný nástroj) doplnil akordickými značkami a tu následně přednesl. Vždy ale platí, že při hře s automatickým doprovodem musíme ukázat pestré možnosti doprovodu, tj. vhodně využíváme různé přechody (Fill in) a zlomy (break), synchro start/stop apod. Je též žádoucí, aby taková skladba byla harmonicky bohatá a žák měl možnost ukázat, že častá změna akordů, třeba i náročnějších, mu nečiní potíže. Za naprostý základ je považováno, že ke zvolené skladbě hraje vhodný doprovod. Je-li např. doprovodný styl houpavý (swing), ale soutěžící hraje osminy přísně rovně (straigt), vypovídá to o nepochopení skladby a soutěžící ztrácí body za stylovost provedení. Daný požadavek ovšem nemění nic na tom, že lze hrát např. klasiku s doprovodným stylem Disco či House, kde je jasné, že se jedná o záměr.

Jako další skladbu může vyučující zvolit takovou, na níž žák ukáže, že je schopen hrát do již nahraného hudebního podkladu, tj. umí dohrát dominantní hlasy (melodii) v rámci nějaké hudebně složitější skladby. V takové skladbě žák obvykle hraje deseti prsty a maximálně využívá barevných možností nástroje, přičemž rytmický (může být a nemusí) a harmonický doprovod je již připraven předem a při vlastním vystoupení je přehráván např. jako mp3 či MIDI. Dané skladby jsou díky předpřipravené doprovodné stopě velmi efektivní, avšak pro pedagoga často nejnáročnější, neboť si obvykle kompletní doprovod a aranžmá musí vytvořit sám. Samozřejmě opět existují již hotové doprovody, které lze zakoupit, ale jako vhodnější se jeví ty, které pedagog tzv. ušije žákovi na míru.

Výše uvedený výběr typů skladeb je v současné době na soutěžích nejfrekventovanější a je považován, co se vyváženosti týče, také za nejvhodnější. Na druhou stranu pravidla jsou stanovena velmi široce a pojmou spoustu jiných přístupů, takže je jen na vás, čím porotu překvapíte.